sobota 15. září 2012
Chlapec v pruhovaném pyžamu...
..před časem jsem četla recenzi a zaujalo..
Pověděla jsem synáčkovi, který chce studovat dějiny a specializuje se na odobí 2.sv.války..
Myslela jsem, že zapadlo...předevčírem mi povídal, že viděl..a že to bylo silné...
Pomlka...maminko, víc než Pianista.
Kdo viděl Pianistu, teď ho asi zamrazilo. Mě teda jo.
Pianista byl pro mě fest silný zážitek..brutální..
Vlastně ani nechápu, proč se poslední půlrok motám kolem tohohle tématu - necíleně!
Ono je to umocněno i tím, že jsme byli - a zase necíleně - v Osvětimi..a já to tam nedala.
Psala jsem tady o tom..prostě do plynové komory jsem nevešla..srdce bušilo a nohy neposlouchaly..cítila jsem všude kolem tu bezmoc..
Tak jsem si včera udělala soukromé kino a skoukla..
..vážně netradiční pohled a díky bohu za něj..myslím, že právě v něm je ta síla..
Žádné echt brutální realistické scény, krev kolkolem..
Naopak..ani jediná kapka krve a přece je vám z toho zvěrstva na nic..
Pohled dětskýma, naivníma a důvěřivýma očima..lži dospělých a jakýsi němý souhlas s tím, co se děje..strach, zbabělost...
..o to víc mrazilo.. o to víc zasáhlo..
Dokonalá hudba a echt syrovost na konci příběhu, kdy se dětské ručky propletou a .. klavír...
Jo, brečela jsem..
Všeříkající věta na začátku :
„Dětství je měřeno zvuky, pachy a obrázky předtím, než nadejde temná hodinka rozumu.“
Recenze tady: Chlapec v pruhovaném pyžamu
Takže, pokud máte rádi psychologické filmy a chcete si rozšířit obzor, rozhodně doporučuju!
Dnes místo music soundtrack s ukázkou díla Jamese Hornera,páč k tomuhle se tak nějak ani nic jiného nehodí..
James Roy Horner, americký hudební skladatel, autor filmové hudby. Pro jeho díla jsou typické prvky elektronické hudby, chorály a hojně využívá také prvky z keltské tradiční hudby.
Svůj talent uplatnil v mnoha trhácích jako byly např. Titanic, Apollo 13, Statečné srdce, Star Trek II. a III. a Avatar. Proměnil dvě z celkem jedenácti nominací na Oscara a taktéž byl oceněn Zlatým glóbem a Cenou Gramy.
http://www.youtube.com/watch?v=nJ2oRSI9BwA
HUGS všichni!
...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Ahoj Danko... jsem dějepisářka, takže mnoho filmů s touto tématikou jsem viděla. Ať už Pianistu nebo Chlapce v pruhovaném pyžamu a mnoho mnoho dalších plus spoustu dokumentů. A...vždycky mi po tvářích tečou obrovské slzy. Moje dcera říká, že se záměrně psychicky týrám, když na to koukám. Chci ale svým žákům co nejvíce přiblížit tuto dobu, aby si vážili toho, že to nemusí zažívat. A jedin, co na ně zabírá jsou právě emoce. Takže to první musím prožít já a pak jim povyprávět. Stalo se mi několikrát, že se mi i při vyprávění oči zalily slzami.
OdpovědětVymazatTobě ale dnes přeji krásnou sobotu, pa Martina ♥
Danuško, je to už doba, co jsem viděla tenhle film. Po filmu mi nešel zastavit pláč, ta bezmoc a konec... Ten film je neuvěřitelně silný, pro mě to byl zážitek na který nikdy nezapomenu. Ano silnější než Pianista, který je úžasný. Asi protože tady jsou děti, dotklo se mě to víc. Byla jsem v Osvětimi, Terezíně a máš pravdu, je to tam cítit všude. Ale já si myslím, že lidé by neměli zapomínat a vidět jak tahle místa, tak filmy. Dějiny nezměníme, ale zapomenout by neměl nikdo...
OdpovědětVymazatDěkuji, že jsi zmínila tenhle silný příběh. A přeji Ti krásný slunečný den ;)
Lenka
Danuško, na tenhle druh filmů vždycky sbírám odvahu než je zkouknu a pak se mi blbě spí.
OdpovědětVymazatPřišla mi teď na mysl jedna knížka, která byla zfilmována-Mandolína kapitána Corelliho- a kde se filmařům podařilo totálně zabít celý příběh a zůstal z toho průměrný film s hepáčem. Asi aby americké publikum moc netrpělo.
Hezký víkend, Ditta.
No, holky přede mnou i ty jste tak nějak shrnuly i mé pocity - ty filmy vždycky vidět chci, vždycky mě rozhodí...Některé věci prostě nikdy nepochopím... A s tou Osvětimí, nedivím se, já nikdy nebyla ani v Terezíně, prostě vím, že to nedám...
OdpovědětVymazatKlidný večer, moc zdravím. Helena
Jsem ráda, že v tomhle nejsem sama..
OdpovědětVymazatDíky za komentáře a hezké dny všem!!
♥